U příležitosti 54 výročí úmrtí Jana Palacha přinášíme stále aktuální článek našeho bývalého spolupracovníka Karla Mrzílka, který nás navždy opustil v minulém roce. 

Svým činem jsi nás překvapil. Činem, kterým jsi nás chtěl povzbudit, abychom si uvědomili jak posluhujeme totalitě a vzbouřili se. Ale milý Jane to od nás Čechů nečekej. Kdyby jsi znal tehdy naši historii asi by jsi si počínal jinak. Věděl bys, že za nacistického protektorátu, kdy Rusové, západní spojenci, Poláci za nacismu bojovali a umírali také za nás. My jsme na svém území nebojovali. Naopak pod kuratelou nacistů bez jediného výstřelu jsme vyráběli zbraně proti spojencům.

Asi bys neuvěřil, že po válce, když se vraceli domů přeživší hrdinové z bitev, také čeští letci ze západní Evropy, naši lidé je degradovali, zavírali, v hradčanském „domečku“ mučili, strhali jim výložky a co přežili věznice posílali domů. Je jedno, že to dělali členové Komunistické strany, i oni byli Češi kolaboranti, žádní vlastenci. Postavili se proti nám ostatním.

Vážený Jene čas oponou trhnul od tvého činu v roce 1989 uběhlo dvacet let. Americký president R. Reagan se mezi tím trochu domluvil s prvním tajemníkem Komunistické strany Ruska soudruhem Gorbačovem a začalo oteplování, tání mezi oběma velmocemi, mezi oběma tábory. Během těch dvaceti let komunisté postavili v Berlíně zeď, aby se východní komunistický Berlín nevylidnil jak Němci prchali z diktovaného spojenectví a přátelství se Sovětským Svazem. Hodně jich přelézání zdi zaplatilo životem.

Jednoho dne náš ministr zahraničí s německým přestřihli mezi Maďarskem a Rakouskem plot, president Reagan vyzval v Berlíně soudruha Gorbačova: „Zbořte tu zeď“. Stalo se. Statisícové davy se promísily a radost po celé dlouhé hranici dvou Evrop opojila lidi, že mohou opět být spolu.

My Češi jsme pozorovali stovky německých rodin v trabantech, kteří po příjezdu do socialistického Československa přelézali zeď u německé ambasády v Praze. Konečně jsme se rozhoupali i my jako obvykle na chvostu. Kdybys byl mezi námi asi by jsi poznal, že po tom převratu, kterému se říká také sametová revoluce se změnilo jen málo.

Sametová se jí říká také proto, že lidé kteří podepisovali rozsudky smrti v klidu dožívají ve vilách bez jakékoliv újmy s dobrými důchody. Přitom jejich zločiny jsou ze zákona nepromlčitelné. Ano můžeme jezdit po světě, kam se komu zachce, podnikáme. Ty kteří mnohým z nás otrávili či zničili životy, i celé rodiny máme opět v parlamentě. Jistě bys řekl tak proboha proti tomu něco dělejte!

Měl bys pravdu, kdyby zde byli jiní lidé, jiná společnost, společnost, která je zvyklá poslouchat od roku 1939. Po roce 1989 jsme sice povstali, ale narovnat jsme se nedokázali dodnes. Naopak dnes je česká společnost rozdělená a i když jsme dobrovolně vstoupili do evropského celku, polovička českého národa už opět kormidluje zemi na Východ.

Dnes už by jste byl pane Palachu starší člověk a nesouhlasil byste tak jako my, že ve vedení i v poslanecké sněmovně sedí lidé, kteří anonymně vysokým procentem volí předsedu Komunistické strany do předsednictva parlamentu. Možná, že by jste si řekl. Jsem rád že mezi vámi nejsem, když proti tomu nic neděláte.

Vážený Jene. Buď v duchu s námi tam kam každý z nás přijdeme. My vždy budeme ctít tvoji ideu, tvoje odhodlání, tvoji památku. Památku kterou jsi nás svým činem upozornil jak se máme chovat. S pietou na tebe budeme vždy vzpomínat. Ale bohužel nic víc.