Per Jensen je profesorem etologie na univerzitě ve švédském Linköpingu, který se specializuje na chování zvířat. Knihu autor napsal po děsivém zážitku se zvířaty z dětství. Možná právě proto jsem si vzpomněla na podobné zážitky z mého dětství se zvířaty, ale nebyly to jen ty děsivé, ale naopak velmi povznášející.
Zvířata miluji od dětství a doma jsme mívali kočky, králíky, kachny a hlavně slepičky. K těm jsem měla nejbližší vztah. V hanlivém smyslu slova se říká, že se někdo chová jako slepice. Ale to je urážka zvířete.
Naše slepičky byly velmi přátelské a chytré, ačkoliv každá měla jinou povahu. Častokrát, když jsem byla jako dítě smutná, nebo mě trápily starosti ve škole, tak jsem si doma „postěžovala“ právě slepičkám. Přesněji jedné z nich, protože byla velmi empatická. Seděla u mě, potichu kvokala a prohlížela si mě svýma očima. Zkrátka dávala mi najevo svojí podporu. Hladila jsem ji a ona trpělivě čekala, až mě smutek přejde. Zní to nadneseně, ale já to tak v dětství chápala.
Málo koho napadne, když si k jídlu dává nějaké to masíčko, že zvířata mají též svůj citový život. Často jsou zvířata stresována už vlastním velkochovem v nevhodných prostorách, kde se mačkají jedno na druhé. Nemají tak možnost pohybu, ani vyhledávání potravy, ani si nemohou tvořit hnízda pro narození mláďat či pro snůšku vajec.
Většina se vůbec nedostane ven např. na pastviny nebo jen tak se proběnout. Jejich život probíhá v neustálé tlačenici jednoho na druhé, což je přerušováno jen krmením, které si ani sami nesmí hledat, ale je jim servírováno přímo. Jsou proto smutná, nehrají si vůbec, jen čekají více méně na porážku. Lidé si většinou myslí, že zvířatům to nevadí, že nemají žádné citové potřeby.
Mohlo by vás zajímat:
● Další úspěšný odchov zmije obecné v Zoo Praha. Zmije nejsou útočné
● Pobyt v lesích prospívá zdraví, zjistili vědci
Autor v knize právě mnoha pokusy, které dělali vědci ve velkochovech dokazuje, že zvířata, jakmile se dostanou z těchto krutých podmínek ven, tak se začnou chovat zcela jinak. Najednou si nejen mláďata spolu hrají, poskakují, jsou veselá, činorodá, komunikují spolu, hledají si sami potravu, přátelí se spolu, jsou zvědavá i zvídavá. Text je doplněn odkazy na různé odborné studie a informacemi z českého prostředí.
Autor pochází ze Švédska, předpisy platné v České republice jsou dány evropskou legislativou a komplementovány do Zákona na ochranu zvířat. Zatímco švédská legislativa v mnoha ohledech nařízení Evropské unie ještě zpřísňuje. Tedy stanovuje pro zvířata lepší podmínky, než podle EU mít musí. Např. každá švédská dojná kráva má ze zákona právo na dva až čtyři měsíce pobytu na pastvě každý rok.
Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka. Tak zní citace z našeho zákona. Ale jak chov zvířat vypadá v praxi?
Autor knihy Per Jensen doufá, že tato kniha přispěje ještě k větší informovanosti spotřebitelů. A také, že se konzumace živočišných výrobků bude snižovat, zároveň co budeme zlepšovat životní podmínky hospodářských zvířat. O psy a kočky se dokážeme láskyplně starat. Proč se tak nechováme k dalším hospodářským zvířatům, která nejsou o nic hloupější či méně empatická, než naši mazlíčci?
Můžeme jen doufat, že kniha podobným způsobem osloví i české čtenáře a že brzy v legislativě i našem smýšlení o konzumaci masa, mléka a vajec Švédsko doženeme.
Z knihy se dozvídáme, jak úžasní a citliví tvorové zvířata jsou, zacházejme proto s nimi s respektem a empatií.
Knihu vřele doporučuji nejen milovníkům zvířat, ale i všem lidem, kterým se násilí, jakékoliv násilí, neslučuje s jejich svědomím.
Knihu přeložila Klára Fafejtová
Vydalo nakladatelství Portál
Z pohodlí domova si knihu můžete koupit zde
