Foto: Rémi Diligent
Neřekl bych třicáté výročí naší svobody. Dost lidí je spokojeno jak si žijeme. Asi jim stačí, že je co jíst, čemu se smát, cestovat, jezdit do práce a raději si ničeho dalšího nevšímat. Národ je rozdělen, jako nikdy předtím. Za prvního ani za druhého protektorátu nebyl tak rozdělen. Společnost připomíná boudu rozmlácenou na třísky. Od rybí hlavy je to cítit i dál. Aby toho nebylo málo usídlují se o nás tajné služby Číny a Ruska, aby jako kůrovec, či dřevomorka mohly napadat EU.
Stačí si poslechnout novináře. Na příklad pana Etzlera akreditovaného v Číně s paní Drtinovou, jak se totalitní Čína dívá na Česko. Pana redaktora Kunderu z Respektu s novinářem panem Vilímkem. Ale i mnozí další, abychom zjistili, že si zde tajné služby Číny a Ruska nejen podávají ruce, ale vytvářejí si zde základnu pro působení v EU. Připomíná to rok 1945, kdy si komunisté připravovali převrat tím, že hned po válce na důležitá místa dosazovali svoje lidi a my jsme si jako dnes mnozí mysleli, že když je po válce tak už bude dobře a klid. Ten nastal až po únoru 1948, kdy jsme po komunistickém puči ani nedutali, abychom neskončili v uranových dolech, nebo ještě hůře. Když po roce 1964 začala „pěst dělnické třídy“ STB ochabovat a národ se začal probouzet, musely přiletět ruské tanky, aby nás na dalších dvacet jedna let učili správně myslet.
Přesto se najdou občané, kteří tvrdí, že za minulého režimu to bylo lepší, protože byl klid. Klid a pořádek byl i za prvního protektorátu, kdy nacismus na základě svých zákonů zabil na šest milionů občanů, zatímco komunistický režim jich zabil desetkrát více na základě zákonů komunistických. Od Pekingu po Aš.
Mladší si mohou přečíst co to byla padesátá léta v ČSR. My staří ještě pamatujeme, kdy ozbrojení komunisté vyhlásili třídní boj proti občanům co neměli zbraně. Přesto byli lidé vražděni, aby byl klid a pořádek. Stále si ještě dobře žijí ti nepotrestaní „nevyšší“ co podepisovali rozsudky smrti ačkoliv jsou to činy nepromlčitelné. Byl to opět pořádek podepřený strachem.
V Číně Mao Tse-tung nechal mládeží pozabíjet na 60 milionů starších občanů s nevyhovujícími názory, aby myšlenka „nové ideologie“ se rychleji „ujala“. Jen v Pekingu bylo povražděno na 600 starších pedagogů a vzdělanců, kteří nedokázali tupě spolupracovat. Násilí je v komunistické Číně na tak „vysoké úrovni“, že tento masový vrah, který ve vlastním národě rozpoutal jatka, má dnes svůj portrét na bankovkách, sochy a obrazy po celé zemi a každý kdo by se proti tomu postavil je stíhán, samozřejmě i s rodinou. Takže občané, kterým stačí strava, práce a zábava najdou klid, po kterém touží v každé totalitní zemi.
Na druhé straně ovšem takový klid nás v obou protektorátech sjednocoval. Nyní, když můžeme ještě relativně svobodně mluvit, psát, scházet se, bohužel už jednotní nejsme. Vadit by to nemělo, když společnost různými způsoby spěje ke společnému cíli. Je-li, ale rozdělena tak, že každá část směřuje zcela opačným směrem? Přesto můžeme stále ještě v tisících na ulicích zveřejňovat svoje názory, svoji nespokojenost. Je to poprvé od vzniku Republiky Československé, kdy emocionálně nejásáme, netruchlíme, nelitujeme, ne mstíme se, ale rozumně žádáme a chceme.
Prý jsme „placeni“ za to, že se dostavíme do ulic. Právě naopak. Ti co takto provokují za tyto urážky dostávají pravidelný plat.
Najdou se lidé, kteří tvrdí, že je zde svoboda shromažďování, svoboda tisku. Když ale ke shromažďování dojde a televize by měla šiřit vše do celé společnosti, buď se ani neobjeví nebo šot je jak mrknutí oka. Na čí straně televize vlastně je? Přeci na straně, která poskytuje mzdu.
To co v Česku provádějí cizí východní tajné služby a co ještě máme možnost od renomovaných novinářů o nich vyslechnout, to je výstraha! Přísná výstraha „Mene tekel“, kterou babylónskému králi Balsazarovi byl předpovězen pád jeho říše!
Tento apel míří dnes k těm, co touží po klidu dvou totalit.
