● Ilustrace: Ari Lieberman

Občas se stane, že musím vyzvednout vnučky ze školní družiny, protože rodiče časově nestíhají. Tak mám jedinečnou příležitost seznámit se se zákulisím školy a družiny. Mohu dokonce takto porovnávat dobu, kdy jsem do těchto vzdělávacích a výchovných zařízení chodila já, potom moje děti a dnešní dobu, teda rozmezí tří generací.

Služby družiny jsou dnes pochopitelně placené, což by bylo v pořádku, pokud by za úplatu družina odváděla co má. Dnes mi totiž paní vychovatelka v družině oznámila, že zítra se jede do kina, a pokud vnučkám nezaplatím vstupenky a jízdenky, tak musí obě ve 13 hodin opustit budovu školy, protože tam nikdo nebude. Urychleně jsem vysypala požadovaný obnos do rukou vychovatelky, aby si to třeba nerozmyslela a neposlala vnučky na ulici rovnou. Ještě jsem se dovolila zeptat na který film a kam jedou. Z odpovědi jsem pochopila, že se jedná o kreslený film o hraběti Drákulovi a že by byla věčná škoda, kdyby ho vnučky promeškaly.

Cestou domů mě pak děvčata prosila, zda bych jim nedala ještě peníze na popkorn a limonádu. Chvíli jsem s nimi ještě diskutovala, zda je kino příležitost ke shlédnutí filmu, nebo spíše k občerstvení, mlaskání a žvýkání. Byla jsem uzemněna větou, že paní učitelky si přece také dopřávají popkornu co hrdlo ráčí, o zmrzlině ani nemluvě.

Nikdo z rodičů zřejmě nemá námitek, ačkoliv se během měsíce takovýchto kulturních akcí sejde povícero a výsledná částka na žáka převyšuje i 500 Kč. Rodiče jistě rádi podpoří různé málo navštěvované podniky, a protože se obávají, aby jejich dítě nevybočilo z řady, zaplatí jakoukoliv přemrštěnou částku.

Pravdou je, že v době, kdy jsem navštěvovala družinu já, nebyli jsme tak často kulturně zapojováni, ale pamatuji se, jak jsme neorganizovaně pobíhali po družinové zahradě a při nepříznivém počasí jsme si v budově četli, popřípadě dělali úkoly na druhý den. Uteklo nám tak jistě mnoho poučných filmů, o popkornu ani nemluvě.

Autorka: Jaroslava Sechterová