Dlouhodobá strategie podpory ukrajinských uprchlíků sehrála důležitou roli v procesu jejich adaptace a pracovní aktivitě. Podle PAQ Research tři čtvrtiny práce schopných, v Česku pracují. Z dat MPSV pak vyplývá, že na odvodech a daních přinesli do rozpočtu více, než stát vydal na humanitární dávku.

Momentálně u nás pracuje asi 118 tisíc osob a 63 % z nich tvoří ženy. Uprchlíci často pracují na pozicích s nízkou kvalifikací, což je třeba vnímat i v kontextu struktury poptávky na trhu práce. Poměr uprchlíků pracujících na nízkokvalifikovaných pozicích se příliš nemění. Je to jedna z oblastí, které se potřebuje MPSV, podle ministra resortu Mariána Jurečky, věnovat.

Výdaje státu na podporu uprchlíků představují především nouzové ubytování a sociální dávky, konkrétně humanitární dávka a příspěvek pro solidární domácnost. Ten byl vyplácen do loňského srpna. Naopak v příjmech do státního rozpočtu je kromě odvodů na pojistné zahrnuto také DPH a spotřební daň.

Pomáhají řešit dlouhodobý nedostatek pracovní síly

Data Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) jasně ukazují, že hlavně díky velkému zapojení na pracovní trh začínají uprchlíci vyrovnávat celkovou bilanci. Ta se v loňském roce téměř srovnala. Výrazně posílily příjmy, zejména pak z odvodů na pojistné. Nyní uprchlíci do systému přináší více, než z něj dostávají.

„Příchozí z Ukrajiny pomáhají řešit dlouhodobý nedostatek pracovní síly u nás. Nedochází k vytlačování českých občanů z práce, naopak pracovní uplatnění uprchlíků odpovídá struktuře poptávky. Nejen odvody a daně, ale i jejich spotřeba, přináší desítky miliard do našeho státního rozpočtu,“ doplnil ministr
Jurečka.

Z dat PAQ Research z ukrajinského panelu, na kterém MPSV od začátku spolupracuje a pomohlo ho vytvořit, také vyplývá, že již tři čtvrtiny domácností uprchlíků mají své hlavní zdroje příjmů ze zaměstnání. Přibližně pětina osob s dočasnou ochranou pobírá částečné dávky také od ukrajinského státu.

Zpěvačky doprovodí soul jazzová skupina, se kterou běžně vystupuje Petřina dcera Baara. Svou podstatou rodinný vánoční koncert se pro velkou oblibu fanoušků uskuteční v Malostranské besedě už třetí rok po sobě.

Posluchači si na něm užijí Petru Černockou v doprovodu jejího manžela kytaristy Jiřího Pracného, ale i jazzovou verzi titulní písně Saxana, jak ji neznají. Zatímco dcera Baara na koncert připravila i ochutnávku několika písni z připravované desky Pod kůží, která vyjde na jaře příštího roku.

Legendární Saxana svůj hudební gen předala nejen dceři. Což na koncertě předvede i vnučka Olivie Coco. Tu si publikum poslechne ve společné vánoční písni. Mladá slečna, kterou média měla svého času za nejroztomilejší dítě českého showbussinessu, se věnuje se dabingu, za který byla v loňském roce nominovaná na dětskou dabingovou cenu roku.

● Předprodej na koncert najdete na Ticketstreamu zde.

Pro koho je akce určena

Přijít mohou všichni zájemci bez ohledu na místo bydliště. Centrum aktivit pro seniory Klub Remedium najdete v přízemí zadního traktu Táboritské 22 u Olšanského náměstí na pražském Žižkově.

Bližší informace

Telefon: 222 712 940
E-mail:
Internetové stránky: remedium.cz

Výzkumná agentura Ipsos provedla výzkum, ve kterém se dotazovala, zda lidé v České republice souhlasí s tím, že pro zachování prodeje potravin či smíšeného zboží v malých obcích do 500 obyvatel, by měly být ztrátové prodejny finančně podporované ze strany státu. 66 % souhlasí a pouze 26 % je proti.

Rostoucí platy stavu nepřispívají

Výzkum byl realizován na vzorku 525 obyvatel České republiky ve věku 18-65 let. Proti podpoře prodejen se vyjádřili zejména lidé s vyššími příjmy, naopak nejvíce podporu vyjadřují lidé z menších obcí do 1000 obyvatel a lidé z Čech. Skupina COOP společně s dalšími tradičními tuzemskými obchodníky i v rámci Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) dlouhodobě upozorňuje na špatnou situaci malých prodejen na venkově.

Stále zanedbávaná oblast maloobchodu v kombinaci s rychle rostoucími platy vede k situaci, kdy musejí být pro ztrátovost zavírány malé prodejny v regionech. I když si lidé mohou za vyšší platy dovolit více nakupovat, při zvýšení platů zaměstnanců prodejen se zvyšuje ztrátovost i malých prodejen v regionech, a ty jsou tak po stovkách zavírány.

„Až 1/3 prodejen COOP z celkových 2700 prodejen COOP po celé České republice je ztrátová. Nemůžeme ovšem ztrátové prodejny neustále dotovat z našich prostředků. Největší problém zavření prodejen přinese samotným obcím. Podobná situace je u všech maloobchodníků. Navíc zavřením ztrátových prodejen nám sice klesne celkový obrat, ale paradoxně stoupne zisk. V naší republice tak zůstane tisíce obcí bez obchodu a možnosti zakoupit potraviny,“ říká Pavel Březina, předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev (Skupina COOP). Doplácejí na to především mladé rodiny, starší lidé a ti, kteří nemohou auty dojet do větších měst.

Stát musí stanovit priority a rozhodnout, zda je zajištění služeb na venkově, i těch obchodních, potřebné, či nikoliv. Pokud totiž prodejny zaniknou, přidají se k vylidňování vesnického prostoru společně s hospodami, poštami, a tím i společenským životem. COOP tak podporuje aktivity AČTO, aby se stát zabýval systematicky obchodní obslužností venkova a zavedl systém podpory obcím, které budou moci podpořit prodejnu na svém území.

Svaz českých a moravských spotřebních družstev (Skupina COOP)sdružuje 47 spotřebních družstev, která provozují dohromady téměř 2.700 prodejen s celkovou prodejní plochou okolo 350.000 m2 a zaměstnávají na 13.500 lidí. V roce 2016 vykázala česká a moravská spotřební družstva obrat v hodnotě přes 27 mld. Kč. Počet členů družstev je cca 130 000.

Členská družstva vystupují pod společnou značkou COOP, která je tak největší sítí prodejen potravin v České republice. Více než 400 prodejen potravin je začleněno do maloobchodních řetězců COOP TUTY, COOP TIP, COOP TERNO a COOP DISKONT. Kromě obchodní činnosti provozuje SČMSD také 9 středních odborných škol, manažerský institut, nebo půjčovnu automobilů pod značkou Europcar a mobilního virtuálního operátora COOP Mobil.

„Podporujeme více možností spolupráce v různých programech. Konkrétně v Písku již od roku 2019 spolupracuje SeneCura a 3. MŠ v programu Povídej. Obvyklými aktivitami jsou pravidelná osobní setkání, při nichž senioři s dětmi tvoří, cvičí, zpívají nebo zahradničí,” říká vedoucí regionálních koordinátorů z organizace Mezi námi Markéta Šatalíková.

V důsledku pandemie byla osobní setkání spíše výjimečná, proto organizace do jednotlivých spolupracujících zařízení zasílala pravidelnou měsíční aktivitu – inspiraci na tvoření. Na jedné straně senioři vyráběli pro děti, na straně druhé děti tvořily pro seniory, výsledkem bylo společné dílo nebo drobné pozornosti, které si předávali, aby na sebe nezapomněli.

Právě výsledek společných aktivit ocenila soutěž, v níž písecká dvojice získala třetí místo. „V tomto případě však platilo heslo, že důležitější je zúčastnit se. Cílem bylo hlavně inspirovat se navzájem a udržet mezigenerační aktivitu i ve složité době. Při hodnocení jsme tak ocenili hlavně snahu a vůli,” dodává Šatalíková.

Setkávání má pozitivní vliv na děti i na život seniorů. „Je úžasné vidět, jak se naši klienti rozzáří při každé návštěvě dětí ze školky. Je to opět něco nového do jejich každodenních životů. Kromě toho, že se věnují tvořivé činnosti, jsou i rádi, když mohou dětem předávat nastřádané zkušenosti ze života,” říká Jaroslava Kučerová, ředitelka SeneCura SeniorCentra Písek.

Autorka: Jana Barčáková

Za totality jezdil z Prahy k Baltu do Gdaňsku lehátkový vůz. Rád jsem jej používal. Kolem 22 hodiny jsem si ve vlaku ustlal, asi kolem třetí ráno mě někdy probudilo ducání vozu jak jej v Poznani přepojovali na druhý rychlík. Kolem 10h jsem v Gdaňsku přestupoval na vláček do Vladyslavova a do Lěbi. Tam začíná Park Narodovy kam jsem s baťuškem šlapal do borového lesa ve kterém, po pár stovek metrů začínal obtěžovat stromy žlutý písek.

Chůzí přibýval a borovice začaly mizet až byly vidět jen koruny a nakonec zmizely i ty a já se plahočil žlutými dunami už jen podél tyčí k moři. Do nedohledna modrá obloha, žlutý písek a zlaté slunce. Kdyby nebyl slabý větřík bylo by nemožné vedro.

Po chvíli chůze u travnaté duny u pláže jsem postavil áčko. Plavky a do vody. Nedaleko jsem zahlédl pohraničníka. Byl jsem pro něco jako „vzduch“. Když jsem to poprvé zjistil vzpomněl jsem na chování pohraničníků na podobném pobřeží v NDR. Pokračuje z Polska dál do tehdejšího západního Německa NSR. Dederoni, jak se východním Němcům tehdy říkalo mě u stanu zanedlouho čapli a co prý tady dělám. A pas. A balit. A proč? Je to pohraniční pásmo. To jako, že bych i s baťohem přeplaval do Dánska. Takový mistr nejsem.

Jel jsem k moři jako většina Čechů co máme moře rádi. Pas prohlédli, vytáhli kabely, do jednoho stromu banánky zastrčili, telefonovali, ověřovali. Potom přišli a alou do vnitrozemí do turistického tábora. Ráno nevyspalý jsem přejel tehdy do Polska. Pobřeží v NDR jsem nedal tehdy nashledanou, ale sbohem.

V Polsku jsem pro pohraničníky neexistoval ani když jsem dělal snímky zkřivených suchých vyplavených kmenů s mořem, se škeblemi. Ušel jsem denně pár kilometrů, ale pomalu. Je to pohádka. Také jsem zašel trochu do vnitrozemí, kde tu a tam byly stánky s opečenými rybami.

Jindy v listopadu mě počasí moc nepřálo. Za dva dny jsem to k večeru sbalil šel na malou stanici Lěba, na vláček směr Gdaňsk. Stan jsem měl mokrý, hodil jsem jej na okraj odstaveného nákladního vagonu. Bylo dost času stmívalo se, bylo ticho. Přišel člověk. „Nechcete se ohřát do čekárny“, vyrozuměl jsem. No to bych mohl, říkám si. Bylo tam teplo, asi dvacet lidiček v tichém hovoru, říkám si trochu si zdřímnu.

Pozdravili jsme se. „A odkud jste “, slyším po polski, toho člověka co mne přivedl. „Jezdím sem z Československa“. „A tak, a jak se tam máte?“, ptal se. „Tak jako vy tady,“ víte, „budujeme socialismus“. Snažím se to říct, aby to bylo srozumitelné. „ No to my taky, a ten váš president jak se má?“ tázal se. „ Inu jak by se měl, asi dobře, já s ním na pivo nechodím“. „ No u vás máte dobré pivo,“ pokračoval. „Tak to ten náš je na operaci“, slyším.

Čtěte také

● Kupředu bez levé

Zpozorněl jsem. „ Je to vážné“, snažím se s porozuměním zeptat“. „Nevím“ on na to. „A o co jde“, ptám se?. „Ale odřezávají ho od koryta“. Prásk. Kdyby vedle mne někdo vystřelil tolik bych se nelekl, že jde o provokaci. Chtěl jsem něco říct, ale kdepak. Všichni se smějí, pohoda. Osazenstvo se bavilo a já tuhnul. Má to být provokace znovu přemítám? Smích byl upřímný a ten člověk, jméno už si nepamatuji mě dal ještě přede všemi svoji adresu, a zval, abych až opět přijedu že mohu u nich přespat.

Lehátko v Gdaňsku odjíždělo také kolem 22 hodiny a přistáli jsme v Praze kolem desáté dopoledne na Hlavním nádraží, dnes Wilsonově. Proč tento ideální spoj k Baltu již přes 35 let nejezdí? Je to velká škoda, měl by se obnovit. Nepřeje-li si někdo, abychom se s Poláky příliš nestýkali a proto na dovolenou tam nejezdili. Dnes jet k Baltu je zcela nepraktické. Nejdříve rychlík do Waršavy, tam přestup do Gdaňska. Podobných příhod jsem v Polsku s Poláky zažil více. Vždy byli upřímné spontánní a pro nás Čechoslováky, když jsem tam jel někdy s partou kolegů, měli vždy slova obdivu.

Později jsem se zmohl na ojeté auto. Vozil jsem v něm do přírody na venkov svoji poloslepou matku. Chudák poprvé v životě se vozila autem. Konečně i já. Rád na to vzpomínám, byla šťastná. Myslel jsem tehdy, že už bych potřeboval taky byt. Člověk si tehdá mohl dát zálohu a čekal. Čekal jsem osmnáct let, žil po podnájmech, firemních bytech. Pak jsem jako náhradník vyfasoval garsonku.

Natočili jsme

● Když Stromovku obsadili sovětští okupanti

Při převratu zvonily klíče, později mohly i zvony. S prvním presidentem přišla naděje, s druhým a třetím rozladění a zklamání. Ačkoliv máme co jíst, jíme, spíme, kultura, televize, média nás obklopují, kritizujeme, poukazujeme, jezdíme na chaty, cestujeme a jsme opět nejednotní a volby vypadají podle toho.

Při srovnání polské a české společnosti si člověk uvědomí, že tam aniž jsem řekl slovo jsem byl veřejně pobaven kritikou tamější vládnoucí garnitury, která všechny pobavila. Zde ledový klid, ticho a msta

Po jedné domovní schůzi na autobusové zastávce, kde nás čekalo asi patnáct, při výměně názorů jsem podotkl jako pamětník, že ten rozpad naší jednoty začal už únorem 1948 milicemi s puškami přes ramena. Hovor zmlkl nastalo ticho. Ráno jsem měl vůz na parkovišti pomazaný celý blátem i skla. Umyl jsem ho, druhý den propíchnuté dvě přední pneumatiky. Parkuji teď jinde je to malá zdravotní procházka.

Při srovnání polské a české společnosti si člověk uvědomí, že tam aniž jsem řekl slovo jsem byl veřejně pobaven kritikou tamější vládnoucí garnitury, která všechny pobavila. Zde ledový klid, ticho a msta.

Poláci jsou relativně svorní. Společně opravili svá rozbitá města od Němců a Rusů. Společně statečně bojovali a umírali. Společně drží pietu za hromadnou vraždu tisíců polských důstojníků v Katyni. Ruští velící důstojníci byli za toto vraždění vyznamenáni.

Poláci mají mnoho hrdinů, mrtvých i živých. Proto jsou hrdí a svorní. Společnost která má oběti, která prošla boji na vlastním území ví co je čest, morálka a charakter.

Vzájemné porozumění dvou lidí, kteří si až do stáří rozumí, nebo vzájemnost občanů vzešlá ze společných útrap i vítězství, je to nejcennější co v lidském životě člověk může mít, usiluje-li o to.

Staví se na naší zapomnětlivosti.

Chce to, abychom se zamysleli nad minulou činností politických stran či jejich předsedů a z toho vyvodili svá rozhodnutí. Ne z nynějších řečí, které jsou buď pozlátkem své činnosti nebo poukazováním na chyby druhých.

Kdo se o volby zajímá a chce volit, nejlepší debatou je každý sám se svojí pamětí, vědomím a svědomím, které nám vytvoří vlastní rozhodnutí.

Čtěte také

● Proto ten rozdíl. Rozdělování společnosti tehdy a dnes
● Když Stromovku obsadili sovětští okupanti
● Kouzelný papírek totality

Ve Velké Británii zřídili ministerstvo pro osamělé lidi, samota je problém i u nás
Chronickou osamělostí trpí jeden člověk z deseti, ve věku nad 75 let je to v České republice dokonce každý třetí člověk. Roste také počet jednočlenných domácností, v současnosti je to téměř každá třetí. Osamělost má velmi neblahé následky na naše zdraví, zkracuje život podobně jako obezita nebo kouření. Ve Velké Británii kvůli ní zřídili ministerstvo, v Brně se alespoň na týden zastaví čas!

Brněnský orloj jako symbol lásky nejen v Brně
Každé město má svá tradiční místa k setkávání. V Brně mezi ně určitě patří „časostroj“ na náměstí Svobody. Ten se proto na týden promění na brněnský symbol lásky. Poprvé ve své historii se na sedm dní zastaví, nebude měřit čas a stane se „pouze“ místem setkání rozpoznatelným na dálku. „Již v návrhu našeho multifunkčního hodinového stroje jsme počítali s tím, že bude reagovat na brněnské i celospolečenské otázky. Zastavit ho ve jménu lásky je podle mě skvělý nápad,“ popisuje jeden z autorů sochy Petr Kameník.

Zastavením časostroje dojde také k tomu, že z něj nebudou poprvé padat proslulé „kuličky“. „O sedm kuliček zájemci nepřijdou, naopak. Na facebooku Festivalu RE:PUBLIKA o ně budou moci soutěžit a do soutěže jich neposkytneme sedm, ale rovnou jedenáct. Zájemci, kteří by chtěli mít kuličky RE:PUBLIKA doma stoprocentně, si je mohou navíc koupit v našem infopointu na brněnském výstavišti,“ dodává Adéla Nováková, tisková mluvčí TIC BRNO.

Buďme zase spolu!
Festival RE:PUBLIKA má podtitul Buďme zase spolu!. „Toto heslo má tři roviny: historickou, současnou i tu budoucí. Z historického hlediska se chceme aspoň na chvíli vrátit a oslavit společný stát nás, Čechů a Slováků. Pozitivním přístupem a sounáležitostí chceme v současnosti bojovat proti strachům a nesmyslnému rozdělování společnosti a světa. A budoucnost? To je právě téma osamělosti a boje s ní,“ přibližuje Pavel Anděl, kreativní ředitel festivalu.

V programu Festivalu RE:PUBLIKA se tento poslední aspekt zohlední především v projektu umělkyně Kateřiny Šedé, která na poslední festivalový víkend (16-17/6/2018) chystá největší československé rande. V jeho rámci se v pavilonu G2 setká 1918 osamělých lidí a pokusí se svoji samotu překonat. Akce je pro předem registrované, jinak bez omezení.

Přijďte randit/seznámit se na brněnské výstaviště!
Celý poslední týden ale mohou prostory brněnského výstaviště sloužit jako nejlepší místo pro rande. Festival RE:PUBLIKA nabízí možnost si zasportovat, navštívit výstavy, užít si koncert i dobré jídlo a kávu. Tedy opravdu bohatý program se vstupem zdarma. „Na Festivalu RE:PUBLIKA nemusíte jen randit, můžete se tu i seznámit. Na našem infopointu můžete nechat vzkaz, případně si tu můžete vyzvednout červený pásek na ruku a díky němu poznat lidi, kteří to mají stejně,“ uzavírá Nováková.

♥ Akce se konala na brněnském výstavišti ve dnech 16. – 17. 6. 2018, pavilon G2

V případě zájmu se přihlaste zde: https://www.nejvetsirande.cz/#slidetop

„Na nízké odměny členů volebních komisí upozorňujeme příslušná ministerstva už řadu let. Dosud ale nedošlo z jejich strany k adekvátní reakci,“ říká předseda Svazu měst a obcí ČR a starosta Kyjova František Lukl a upozorňuje: „U říjnových voleb do Poslanecké sněmovny ukázal přezkum Nejvyššího správního soudu, že volební komise při sčítání volebních lístků chybovaly. Špatné proškolení, jak se běžně uvádí, za to ale nemůže. Problém vidíme především ve výši odměny, která nedosahuje ani šedesáti korun za hodinu a neodpovídá tak realitě a odpovědnosti, kterou musí člen volební komise přijmout, a počtu hodin strávených ve volební místnosti.“

Místopředseda Svazu měst a obcí ČR a primátor Karlových Varů Petr Kulhánek doplňuje: „Kvalita voleb odpovídá nákladům, které hradí ministerstvo financí. Náklady na výdaje uvedené v příslušné směrnici ministerstva už dávno neodpovídají potřebám obcí a volebních komisí. Přestože obce dotují část volebních nákladů ze svého, aby zajistily důstojný průběh voleb, do volebních komisí se nedaří zapojit veřejnost s odpovídajícím vzděláním. Z toho plynou i případné nedostatky při sčítání.“

Nároky členů okrskových volebních komisí upravují jednotlivé volební zákony. Výši zvláštní odměny za výkon funkce člena okrskové volební komise stanovuje ministerstvo vnitra vyhláškou v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí a s ministerstvem financí. Dle prováděcích vyhlášek jednotlivých volebních zákonů náleží členovi okrskové volební komise 1 300 Kč, zapisovateli 1 500 Kč a předsedovi 1 600 Kč. Pokud se současně koná více voleb, zvyšuje se odměna o 400 Kč. V případě konání dalšího kola prezidentských nebo senátních voleb dochází k navýšení o 200 Kč. Odměna podléhá dani z příjmu. Jedno kolo voleb jako takových trvá zpravidla čtrnáct hodin, což je doba, kdy mohou lidé házet volební lístky do urny. Dalších nejméně šest hodin zabere – v závislosti na velikosti města či obce – příprava voleb, vyhodnocování výsledků a následný úklid volebních místností.

„Odměny za dvě kola prezidentské volby jsou vzhledem k jejímu významu až směšné. Další prezidentské volby se konají už za necelý měsíc, nyní je proto ideální čas na změnu,“ uzavírá místopředseda Svazu měst a obcí ČR a primátor Karlových Varů Petr Kulhánek.

Že jsou odměny členům okrskových komisí nízké znepokojilo i MČ Praha 4, která se rozhodla motivovat účast příplatkem z vlastního rozpočtu. V případě konání 2. kola se odměna zvyšuje o částku 900 Kč pro člena komise a o 1200 Kč pro předsedu komise. V praxi to znamená, že člen komise obdrží za obě kola dohromady odměnu ve výši 2 200 Kč a předseda komise pak 2 800 Kč. Uváděné výše odměn jsou před zdaněním. Na dny volby dostávají členové komise v Praze 4 ještě i stravenky, uvádí web MČ Praha 4